Epilog

Fotografická procházka „mým“ územím zázraků se uzavírá. Ke snímkům jsem záměrně nepřiřadil popisné texty. Nemyslím si, že by byly podstatné a nutné. Vždyť asi jen zasvěceným milovníkům bělokarpatské přírody se při pohledu na fotografie vybaví magická místa, kam se opakovaně a rád vracím: Nivy, Pláňavy, Losy, Kopanice, Stará rieka, Rybárech jamy, Zaskálie, Margéta, Rokytka, Šiatory, Horné Salaše, Damachová, Jarošová, Pálenice, Kražiny, Červená skala, Mokrá skala, Branná studňa, Dračia studňa, Zvonová hora..

Do souboru fotografií přírody jsem zařadil i několik fotografií lidí, které jsem v začátcích svého „objevování“ Vláry potkával paní Solařovou, žijící dlouhá desetiletí o samotě v dřevěné chaloupce na konci Sidonie, pana Pavla Chlebanu, díky jehož píli a zálibě ve štěpení ovocných stromů ještě v současné době občas nacházím na planých ovocných stromech v horách větve plodící šlechtěné ovoce, rodinu pana Húserky, kterou jsem zastihl na přelomu září a října v ovocném sadu v Bradelském v okamžiku odpočinku po sběru slív a pana Miloše Růžičku, s nímž jsem prožil mnoho nezapomenutelných chvil… Na svátek svatého Václava, pár chvil před polednem, jsme polehávali u paty prastarého solitérního buku na Záskalí a louskali bukvice, kterými byl mechový koberec posetý. Na pažitu před námi se ve zvukové kulise chorálu plechových zvonců popásalo stopadesátihlavé stádo skotu a mezi námi pospával pastevecký pes Ondra. Proudy řeky v průsmyku pod námi byly skryté v bělobě mlh a teplé paprsky podzimního slunce vysoušely poslední kapičky rosy z duhových korálků pavučin na listech trav. V těchto požehnaných chvílích, uprostřed pozemského ráje, ze stinných mokřin Kornáčky zatroubil jelen. Z tlumoku jsem vytáhl skleněný cylindr z petrolejové lampy – odpovím mu! Miloš Růžička se na mě podíval, šibalsky se usmál a vlídně pošeptal: „Schovaj to, chceš ho poplašit ?“ Cylindr jsem zklamaně vrátil na své místo. „A teď ticho !“ – dostal jsem povel. Miloš odložil hořící cigaretu do mechu, dal ruce k ústům a zatroubil hlasem jeleního soka. V několika okamžicích za hrozivého ryku vyběhl proti nám ze stěny lesa obrovský čtrnácterák a prodíral se stádem jalovic. Bílé hroty královských korun parohů a mokrá srst s dlouhou hřívou na krku v protisvětle hořely zlatem. Král vlárského lesa se zastavil čtyřicet metrů před námi, ryčel a parohy zuřivě rozrýval drny pod sebou. Ondrovi se zježila na zádech srst a jelen pochopil svůj omyl! Otočil se a rudá opona z listů planých třešní a břeku se za ním uzavřela navždy.  Fotoaparát ležel nečinně v brašně a zbyly jen vzpomínky…

Fotografie byly nasnímané v létech 1980 – 2017 fotoaparáty Pentacon six, Moskva 5 a Mamiya Super 23 na materiály ORWO a FOMA v katastrálních územích obcí Brumov, Bylnice, Štítná n. Vláří, Svatý Štěpán, Sidonie, Nedašov, Nedašova Lhota, Horné Srnie, Bolešov, Červený Kameň, Vršatecké Podhradie a Mikušovce.

Antonín Kostka